04/2025 Eva Ei Konstantinidu

Eva Konstantinidu narozena v Karviné a žijící v Petrovicích, tvořící také pod pseudonymem Ei, se věnovala malířskému oboru už na střední umělecké škole a následně pokračovala v ateliéru malby prof. Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě. V Ostravě také převážně výtvarně působí. Ve své tvorbě využívá značnou expresi a barevný pastózní kolorit v malířských tematických cyklech, z nichž nejrozsáhlejší je cyklus býků či lebek v podobě zátiší. Věnuje se taktéž literární a hudební činnosti.

Sen ve snu, ve snu

Zastavila se, lapaje po dechu,

a v okamžiku vytoužená vzpomínka z reálného světa jí rozsvitla mysl.
Musím se točit dokola.

Musím se točit a koukat na své prsty na nohou!

 Roztočila se tedy.

Točila se a mírně se jí zvedal žaludek.

Cítila, že se pod ní hýbe celá země.

Snový svět se začal bourat a jeho opěry už hlasitě praskaly.

Točila se, a nic se nedělo.

Jediné, co procházelo změnou,

bylo vnitřní pnutí v každé buňce jejího těla.

Probuď se, probuď se,

A pak se konečně probudila.

Ležela ve své posteli, prudce dýchala a zírala do tmy.

Chvíli ohmatávala další z možných realit,

jestli je to opravdu ta pravá.

Vypadalo to, že ano.

Absurdum zmizelo,

Takový sen ve snu, ve snu se mi zdál dnes v noci.

Pocit, že jedinec nemá věci pod kontrolou, je velice běžný,

ale v tomto případě byl extrémně silný.

Najednou je ticho.

Jako bychom nahlédli za oponu a uviděli kulisy a herce.

Scénárista vás nehnutě pozoruje.

Vy scénáristu nevidíte. Je totiž všude kolem. Jako dech.
Jste na šachovnicovém poli, jste královna,

někde před vámi je král.

Říkají, že tento život je taky sen. Ale delší.

Říkají taky, že sny jsou dar. Přímý spoj s podvědomím,

jehož existenci každý den usilovně ignorujeme.

Podzim je mírně vlhký.

Listí ještě neopadlo.

Ve vzduchu je kromě strachu a vzteku,

cítit taky naděje.