05/2024 Libor Hřivnáč – PRSTENY PRO VELMI PŘESNOU DÍVKU

3.9.2024 do 8.11.2024

Libor Hřivnáč *1959, v Opavě

Básník, fotograf, sochař, kurátor, galerista

uvádí konceptualistický projekt „DRAMA OBSKURNÍHO ABSURDISMU.“ Pohybuje se na samé hraně „Myšlenek a nemyšlenek, jiného a podivného.“ Ne, Libor Hřivnáč se nechce nikoho dotknout. Pouze nastavuje současné společnosti zrcadlo. Klade vizualizované otázky. Je originální, autentický, ironický a obskurní. Odpovědi nenabízí. Ty musí hledat každý sám.

Hřivnáčovo sousoší s názvem „Rychlé šípy, chlapci progresivističtí“ se svým mnohočetným výkladem zapojuje do současné společenské diskuze. Stejně tak sousoší „Podivná svatba a sedmero příbuzných.“ Sousoší s trpaslíky v barvách LGBTQAC a s názvem „Sedm trpaslíků táhne na válečném střevíci do boje za manželství se Sněhurkou pro všechny,“ je úsměvné a zároveň objevné. Právě tito trpaslíci společně se Sněhurkou vytváří a objevují nové, osmdesáté pohlaví.  

Hřivnáčovy drobnosti „Prague Angelic ham,“ onyxový „Popelníček“ a „Absurdní drama,“ stejně jako „Maska,“ „Kapitán korábu a jeho věrný pes,“ či „Malý pazgřivec,“ svým oddechovým pojetím vykouzlí úsměv na rtech, aniž by vyklouzly z myšlenkového ladění výstavy. Expozici na stěnách doplňuje k danému tématu poezie a halasné provolání: „Manifest obskurního absurdismu.“

O autorovi projektu, Liboru Hřivnáčovi lze říci, že sáhl do tajených zákoutí svého ateliéru a myšlenkových procesů. Doslova otevřel „Třináctou komnatu,“ a není si jist, zda ji lze zase uzavřít. Tímto výstavním experimentem se ocitl zcela mimo svou běžnou uměleckou tvorbu. Doslova oznamuje světu: „Jsem zde, jsem jiný než vy, a myslete si o mě, co se vám zlíbí.“

Druhou částí výstavy je konceptualistický projekt „Prsteny pro velmi přesnou dívku.“

Historik umění Dieter Schallner k tomu uvádí: Prsteny jsou pro Libora Hřivnáče hluboce symbolické. Každý je kruhem: bez konce, bez začátku, věčný, nekonečný, obnovující se. Dokonalý tvar. Umožňuje mu do každého z nich vložit vyleštěný nebo vybroušený kámen. Nedá se říct, že by byl jejich sběratelem. Spíše obdivovatelem. Nachází je po celém světě a dává jim nové významy. Ke svým tématům (ženy, kameny, zkameněliny, kultura, zejména prezentovaná v galeriích) vytváří bezpočet subjektivních variací. Nechce být banální, chce až učitelsky zaujmout samotným konceptem svých děl. Ale i provedení je rovněž precizní: „Naučil jsem se vrtat do skla, vyřezat závity do mosazi a litiny!“, říká mi při našem posledním setkání s dětinskou radostí v hlase, a předvádí mi s jeho jemným humorem obří prsteny, na nichž uplatnil nezanedbatelné množství nápadů, o kterých rád překotně vypráví. Může být něco ještě víc umělečtějšího, objevnějšího, zvídavějšího, lidštějšího, kreativnějšího, než je právě Hřivnáčův výtvarný styl?

Dieter Schallner