6/2021 František Hodonský
narozen 19. 2. 1945 v Moravském Písku, malíř, grafik a pedagog
STUDIUM
Studium na SUPŠ v Uherském Hradišti (prof Vl.Hroch) a na pražské AVU (prof. František Jiroudek)
1990 – 1997 profesorem na AVU v Praze, vedoucí ateliéru krajinářské a figurální malby
1998 – 2012 profesorem na Akademii umění v Banské Bystrici, vedoucí ateliéru současné malby
2014 – 2015 profesorem na ART & DESIGN INSTITUTU Praha, ateliér grafika
2018 – profesorem na ZČU KVV v Plzni.
PŮSOBENÍ
Samostatně vystavuje od roku 1976, uspořádal na sto autorských výstav.
Je zastoupen v NG, GHMP a v mnohých oblastních galeriích: např. Pardubice, Liberec, Karlovy Vary, Hradec Králové, Hodonín, Roudnice n.L., Litoměřice, Památník nár. písemnictví v Praze, atd. a v soukromých sbírkách.
V roce 2010 obdržel Cenu Vl.Boudníka za grafické dílo a Cenu Společnosti pro vědu a umění Praha, dále několik cen SČUG Hollar.
Členem Umělecké besedy od roku 1992, SČUG Hollar od roku 1996.
Zabývá se malbou, grafikou a plastikou, především s krajinářskou tématikou v lužním prostoru.
Řekne–li se krajinářství, krajinomalba, či prostě krajina, zní to tak samozřejmě a běžně, že se nikdo při těch slovech ani nepozastaví. Ale nemá naše ocitání se v přírodě, krajině mnohem hlubší důvod než všední míjení? Otázku po tom klade nepochybně právě výtvarné umění.
S vědomím dosavadního postavení krajinomalby v českém umění a jeho proměn vstoupil František Hodonský do českého výtvarného života ve zlomových letech šedesátých. Záhy se stal jedním z nejvýraznějších tvůrců, kterým byla krajina hlavním zdrojem inspirace, prizmatem, jímž nahlíží svět a rozumí lidskému údělu v něm. Okruh jeho témat je podnes vlastně velmi úzký, stejně jako není rozsáhlé místo, krajinný prostor lužních lesů jižní Moravy, z něhož vychází jeho porozumění přírodě, krajině, světu v němž jsme ponořeni. Jeho dnes rozsáhlé malířské a grafické dílo je neobyčejně kompaktní.
Jeden z nejoriginálnějších reprezentantů současné české malby představuje svoji novější tvorbu v prostorách galerie Synagoga v Hranicích n. M. Svou koncepci obrazů dodnes naplňuje František Hodonský s neobyčejnou vitalitou, razancí, neskurpulózně. Jeho výsostně malířská rozprava o událostech přírody, o její existenci, tedy o jejím permanentním novém vyvstávání je při hledání adekvátního malířského výrazu, který by přímočaře zachytil záblesk uvidění a porozumění, energická, zcela uvolněná a svobodná, přitom však pevná. V jeho obrazech se ocitáme v prostoru světla, který by byl v pojmech užitých s distancí neuchopitelný. Hodonského prostor má takřka hmotnou povahu, vybudovanou světlem, které je stvořitelem všeho hmotného i nehmotného.
Nové obrazy Františka Hodonského, naplněny vzrušením nad přírodou, světem, stvořením, prosty svazující starosti o formu, se vzdávají jakéhokoliv spodobování. Jejich mocné sdělení spoléhá na sílu barvy, její struktury i sugesci prozářených hmot, které nepodléhají zemské tíži.
Ivan Neumann
