Vernisáž výstavy 25. června 2014 v 17.00 hod
Výstava potrvá do 25. července 2014
Otevřeno úterý – pátek 10.00-12.00, 13.00-18.00 hodin, sobota 10.00-16.00 hodin

Josef Odráška je jeden z předních autorů severomoravského výtvarného života. Již v roce 1965 absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti u profesorů – Jana Blažka, Karla Hofmana, jiřího Jašky, Jana Hanáčka a Josefa Berana a od té doby působí v Ostravě.

Člen UVU a Asociace volné grafiky Praha, prezentuje svou tvorbu užité grafiky, z níž pozvolna vyústil v listy grafiky volné a paralerně v obrazy velkých rozměrů motivicky novofiguralistických reminiscencí, sociálních asociací periferních prostředí, ekologických ozvěn a lidstvím neopuštěných všedností nesených duchem umění 70. a postupně 80. let. Formou svého projevu ostravské prostředí šokoval, ale právě tou se osobitěji v jeho kontextu prosadil.

 

Jeho nová emotivita obnovovaného novofiguralismu, barevným tlumením tím výrazovější, navozovala problémy existenciální. Ve druhé polovině 80. let současně počíná lámat základní, až alegorismu se dotýkající tendence přilnutím k motivům přírody, v jejichž stromech se postupně měnila změť logických konstrukcí prolínajícího se pletiva větvoví, přestupujícího v tajemství neprostupné přehlednosti, postupně opouštějící přirozenou výstavbu a proměňující se v samonosnou ornamentalizující výrazovou spleť proudů stuh a sítí. Jejich barevnou proměnou, výrazovou pestrostí a abstrahující korespondencí získává velmi osobitou konceptuální pomůcku vyjádření individuality a svobody. Změněná společenská situace po listopadu 1989 tento prostor plně otevřela.

Odráška svými díly zcela svázal malbu abstraktní se vstupem graficky přiznaného motivu novofigurálního a opět se přiblížil k nosnosti ideového obsahu. Současný projev umělcův je výrazem individuální cesty k osobnímu slohu, v němž východiska ve světě přírody se propojila v humanitní obsahové vyústění, lidskou výpověď.

Vyhledávat slohové korespondence dnešních Odráškových obrazů v zaužívaných terminologiích – expresivní abstrakce, minimalismus – ať jsou sebevíc od sebe vzdáleny, nejvíce opouští cestu k nutně posunutému imaginativnímu vnímání. Nepřekonávají svobodu bezprostřední citlivosti.