21. 5. 2014 Dominik Mareš | Dvacetdva !!!

DOMINIK MAREŠ se narodil v Ostravě v roce 1972. V sedmnácti letech, během studia na gymnáziu se začal věnovat malbě. První velká výstava, kterou mu v Domě umění v Opavě v roce 1992 uspořádala Karolina Bayerová, sklidila úspěch a otevřela Dominikovi nové příležitosti tvorby. Dokončil fakultu ekonomie, ale vzápětí se přestěhoval do Prahy, kde se představil výstavou v Galerii U Řečických.

Do širšího povědomí se Dominik Mareš zapsal samostatnou výstavou v Národním technickém muzeu v roce 1997, která zahrnovala více než devadesát umělcových děl. Pro současnost prezentoval své obrazy v duchu strukturální abstrakce na čtyřech desítkách samostatných výstav v Čechách i zahraničí. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek ve více než dvaceti zemích.

Velkou poctou pro Dominika Mareše byla i žádost americké produkce filmu Wanted na zapůjčení tří pláten pro interiér scén, v nichž vystupuje herečka Angelina Jolie a herec Morgan Freeman.

Dominik Mareš směřuje k výrazně strukturálním obrazům. Vychází z odkazu informelu, ale zároveň přirozeně reaguje na celkovou současnou situaci.

Tak se do jeho monumentálně cítěných obrazů promítá spletitost a rozporuplnost dnešního světa. Postupuje od chaosu k řádu, který se pak ovšem může znovu proměnit v chaos. Inspiruje se přírodou, jeho obrazy můžeme vnímat jako impozantní hradby horských hřebenů a štítů, které ho vlastně trvale fascinují. Mohou však připomínat i moderní města s jejich nepřehlednou spletí historických i nejmodernějších budov, které se svým nekonečně narůstajícím vrstvením blíží právě horským masivům.

Těžko tedy odlišit, který druh inspirace je silnější a dominantnější, zda technickou civilizací a vším co přináší nebo neporušenou a lidskou činností nezasaženou krajinou. Některé obrazy mohou vyvolat dojem vření a prostupování hmot, vznikání či zanikání vesmírných těles nebo vyvěrání žhavé lávy na zemském povrchu. Dominik Mareš se ve svých obrazech vyrovnává také s ohněm Vnímá ho jako životodárný a zároveň ničivý živel, který snad ve všech epochách inspiroval umělce odlišných názorů a zaměření. Intenzivně se zabývá světlem v jeho nejrůznějších podobách. Jak proniká odkudsi z hlubin nebo z nekonečných vesmírných dálek či jak fascinujícím způsobem září při zpracování kovů průmyslovými procesy.

Má cit pro stavbu prostoru, který člení do zřetelně artikulovaných plánů. Zároveň prokazuje smysl pro rytmické členění plochy připomínající jazzovou improvizaci. Zdůrazňuje kontrast mezi pevnými tvary a přelévajícími se hmotami, které neustále mění své složení i skupenství. Představují tak nikdy nekončící proudění nevyčerpatelných energií. Malíř pracuje se zjednodušením tvarů nebo s jejich pouhým náznaky, snaží se zdůraznit nejvýraznější rysy ztvárněných motivů. V jeho projevu se střídají a prolínají rozdílné inspirační zdroje a v závislosti na nich rozmanité – tradiční i zcela nové výrazové prostředky.
Jiří Machalický