11/2023 VÝSTAVA „GESTO“

Výstava studentů, studentek, pedagogů a vybraných absolventů a absolventek ateliéru Malba 1 Fakulty umění Ostravské univerzity se věnuje gestu, jedné ze základních výtvarných veličin podílející se na výstavbě obrazu. Gesto, které má předkulturní kořeny, může prostředkovat neverbální „řeč“ v naraci obrazového prostoru. Je také formou projevu autora. V Galerii Hřivnáč budou představeny různé roviny zpracování této problematiky, které se ať vědomě, či nevědomě dotýká každý malíř.

Je obraz místem magie, iluze, fantazie?
Nebo je to jen místem sebeprojekce ega?

Každý malíř se dostane do bodu, kdy musí udělat gesto. Musí začít komunikovat s divákem. Je to rozhraní z počátku velice nenápadné, postupem času však palčivější a nakonec neodbytné. Jorge Luis Borges v roce 1941 napsal povídku „Zahrada, v které se cestičky rozvětvují“ a svým způsobem v téměř detektivní povídce naznačil principy následnosti osobní volby, voleb. Podobná teorie vznikla o pár let později a je známá pod názvem butterfly effect. Ta vychází z povídky Raye Bradburyho „Burácení hromu“. Obé jsem četl v opačné chronologii. Tehdy, když jsem četl Bradberyho mi nebyla známá teorie motýlích křídel a následně, když jsem četl Borgese, tak jsem znovu objevoval skutečnou magii reality. Až následně po poznání teorie vše do sebe zapadlo. Bylo mou volbou, jak se dotvořilo mé poznání. Bylo spojeno s uvědoměním si toho, že jakékoliv „gesto“ bude mít následek. Pochopil jsem také, že jakékoliv gesto v obraze bude mít svůj důsledek. Objevil jsem řeč obrazu. Onen tichý příběh, definován kresbou, barvou, jejich nekonečnou řadou konstelací. Musel jsem udělat gesto, jinak bych neprobudil svůj příběh. Byl to
velice intuitivní proces, naplněný subjektivitou vnímání. Teprve později jsem dokázal poodstoupit a pojmenovat si tento proces. Proces gesta – činu. Od té doby koukám po vznikajících gestech u malířů následných generací. Sleduji jejich objevování, jejich činnost. A velice zřetelně se mi krystalizují ony body jejich vznikajících příběhů aktivovaných přijmutím a vyjádřením osobního projevu. Teprve po překonání
bodu sebeprojekce ega do obrazu, teprve po zaujetím vycházejícím z formulace malovaného = vyprávěného vzniká něco opravdu magického.

Jenomže v subjektivitě prožívání mladým malířem je to spíš boj se splašeným vícespřežím. Zformulovat barvou myšlenku je těžký proces. Míra přesnosti a spokojenosti s malovanou myšlenkou je stále nestabilní proces. Po projití první branou uvědomění si malířskosti začnou se objevovat další brány uvědomování malovaného. Ocitáme se v zrcadlové síni, ze které hledáme cestu ven. K tomu musíme zapojit všechny své smysly, nebo být nebojácnými a risknout přímou volbu cestou vpřed. Buďto to vyjde, nebo zůstaneme uvěznění v síni svých představ o malovaném. Buďto ovládneme gesto, nebo zůstaneme v zaujetí sami sebou.