06/2023 Pavel Charousek „CHARO“ Vědomí a vesmirná existence

Ve svých sochách se obracím k člověku a k přírodě, k její nezpochybitelné mlčenlivé převaze

nad lidským konáním.

Jsme její děti, stejně, jako všechna ostatní stvoření. Jako lidé však týráme bratry a sestry nepochopením jednoty. Vědomí matky země je shovívavé, dovoluje nám prakticky jakékoli nepravosti a to až do našeho vlastního zničení.

Vnímám dechberoucí krásu, která nás obklopuje a uchovávám kusy těl stromů, kamenů, mnohdy již poznamenaných lidskou činností, abych je pietně použil pro své empatické vize. Je to jen zlomek citu, kterým mohu vyjádřit vděčnost za svoji existenci.

Kresby na stěnách jsou výsledkem prakticky každodenního rozjímání.                               Nechávám se při jejich vzniku vést momentálním rozpoložením a náhodami, které vytváří mé počáteční „špinění papíru.“ Je to činnost uvědomování, objevování a svým způsobem meditace přecházející v dychtivou snahu zachytit zjevení v prvotní podobě.

Pavel Charousek

SOCHY

„Vesmírná květina“ je vytvořena kmenem lípy, přivezeným z Kanady. Její tvar byl daný rozřezáním na místě jejího skonu. Puchýřovité tvary dřeva pod kůží kůry mne uchvátily. Přesto, že bylo dřevo napadeno červotočem, rozhodl jsem se ho uchovat pro umělecký artefakt.     Použil jsem ji jako žhavé pozadí vesmírné události zrození.

„Zrození Adama“ jsem původně nazval Masožravá rostlina. To však vyjadřovalo pouze zmar a to není mým záměrem. Ano, smrt je součástí života a zrození Adama bylo a je možné pouze na tělech zemřelých.  Takový je zákon věčnosti.

„Zlatá blizna“ je omamná neodolatelná vůně orgánu vábícího spouštěče plození. Genialita principu stvořitele voní a plodí ve vesmíru miliardy let.

„Travina,“ bytost rozmanitých tvarů a skupin zdobících svoje vrcholy a konce tvrdými semeny,  skrývajícími pružnost, sílu a výšku budoucí nekonečnosti.

„Lesní plody“. Koule viditelné rostlinné krásy, skrývající základní hroudu celé rozmanitosti lesa.

1

„Duch stromu“. Základem tohoto objektu je kus kmene, který sebou smýkám již asi 40 let.         

Strom uhynul za mého jinošského věku v sousedství mých rodičů. Všechny nás bolela ztráta tak krásného stromu v sousedově zahradě, jehož kmen mne zaujal. V té době jsem již studoval sochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, a tak jsem kmen získal, abych z něho vytvořil sochu. Tu jsem začal v 90 letech. Opracovanou část jsem opálil a okartáčoval (můj obvyklý postup při opracování velkých kusů dřeva). Tento jsem však špatně uhasil a do rána mi kmen téměř vyhořel.  Nato jsem dřevo odložil a čekalo dalších 30 let na můj pracovní zásah. Obličej se objevil prakticky samovolně a tak jsem ho pouze podpořil několika vrypy dlátem a vyzlatil plátkovým zlatem. Název jsem udal objevením obličeje při práci.